Nádherné město na řece Něvě, Ermitáž, zlaté Petrodvorce, široké ulice, bulváry, ale i milion obětí, které zemřely hladem v době německého a finského obklíčení za druhé světové války. Každý průvodce, ale i prostý obyvatel města vám tuto dobu připomene, každému z rodiny někdo zemřel tehdy hladem, či zimou. Blokáda Leningradu trvala 872 dnů od září 1941 do 27.ledna 1944, jde o nejdelší obklíčení v historii lidstva. Obklíčení nepřežila téměř polovina obyvatel tohoto druhého největšího města Sovětského svazu. Hitlerovy plány ze září 1941 byly ještě hrůznější....

Rozhodnutím Hitlera z 12. září 1941 město nemělo být obsazeno, ale obklíčeno a vyhladověno. Dle historického dokumentu, směrnice č.1–a 1601 /1941 se uvádí : „ Nemáme zájem na záchraně ani části obyvatelstva tohoto města. Případné prosby o kapitulaci budou odmítnuty. “ Počátkem září 1941 zůstalo v Leningradě v obklíčení 2,8m milionu obyvatel a půl milionu vojáků a námořníků. Ze strany armádního velení začala obrovská logistická operace k záchraně obyvatel, k zajištění potravin, ale i vojenského materiálu pro bojující jednotky Rudé armády. Potravinové příděly pro obyvatele klesly na 250 gramů potravin, zejména chleba... Děti měly příděly ještě menší. Lidé stáli v mrazu deset hodin ve frontě na chleba.

Cesta do města a z města vedla jen lodní dopravou přes na severu ležící Ladožské jezero. To v zimě zamrzlo, zde vedla provizorní železnice... Byla to jediná štěrbina, kterou bylo možné využít k zásobování. Naopak z města byly odváženy touto „cestou života“ zejména děti a ženy, to vše za německého bombardování a útoků na město. Cesta přes jezero byla dlouhá 40km, k těm ještě nutno připočíst stovky km po pevnině. I ty byly ve válečném ohrožení.

Náš nejznámější spisovatel literatury faktu Miroslav Ivanov, ve své knize „Martova pole“, v kapitole „Hlad“ popisuje 872 dnů Leningradu v obklíčení : „ ... v listopadu 1941 zemřelo hlady 11 085 lidí, v prosinci již 52 881 lidí, ...mrtvé pro zamrzlou půdu nebylo kde pochovávat, nebylo čím topit, zmizely lavičky, ploty, rozebíraly se dřevěné domy, kůlny, …. nebyl elektrický proud. “ V místech, které se dostaly pod německou okupací, hořely knihy ruských klasiků, mizely skvosty ruské kultury. Smutný osud Jantarové komnaty je dostatečně znám. Téměř tři roky trvalo obklíčení města. 14. ledna 1944 začala operace Rudé armády, která vedla k proražení blokády města. Následně 27.ledna 1944 skončilo utrpení obyvatel Leningradu. Ten večer vyšlo do ulic tisíce vysílených lidí, slavilo své osvobození... Již nikdy nebude zjištěn přesný počet obětí blokády města. Odhadem jde o 750tisíc civilistů a 500tisíc vojáků... Od osvobození Leningradu uplynulo 80let. Je to velmi krátká doba na zapomenutí, či dokonce na znevážení těchto obětí...

Před 10 lety, u 70.výročí byla statečnost obyvatel Leningradu připomínána i u nás. Doba se ale mění. Smrt milionu obyvatel hladem se dnes měří jiným pohledem. Pojmy válka a mír se velice často zaměňují. Také dnešní hrdina dostal nový kabát. Válečné události se přebarvují. Jaká je znalost dnešního vysokoškoláka na osud města, která mělo být dle představ Hitlera o novém uspořádání Evropy, zcela vyhlazeno...?

Jak vypadá hlad, zima... ? To není ta česká zima jakou známe. Až budete doma, podívejte se jakou velikost má 250 gr chleba, rozdělte si jej na snídani, oběd a večeři…., k tomu na tři dny zavřete radiátory topení, vypněte elektrický proud, odložte mobil,... To bude jen malinký krůček k pochopení statečnosti, obyvatel města Leningrad před 80 lety. Netřeba připomínat některým „moudrým“ z parlamentních lavic, co by asi nastalo, pokud by tři dny nešel elektrický proud do parlamentní kuchyně, či vypadlo teplo ve sněmovně... ?